Před rokem bych netušila, jak si nadpis tohoto příspěvku vyložit. Dnes už dobře vím, co jsou zač “děti kojené lahve” – protože jedno z nich – je moje vlastní. Tenhle článek je věnovaný všem maminkám, které se rozhodnou nevzdat a celé měsíce odstřikují své mateřské mléko. Je to nesnadná a velmi obětavá cesta, která je ale pro jejich děti velmi prospěšná. “Ještě kojíš?” “Jo, teda, spíš… ještě odstřikuju a jsem na to fakt pyšná!” Kdo jsou “děti kojené z lahve”? Je to pojem pro děti, které se sami nekojí z prsou, ale zároveň jsou krmené mateřským mlékem – většinou z lahve. Jejich maminky ho odstřikují. Skončí tak z různých…

  Takhle… myslela jsem, že do této tématiky nikdy nezabřednu a na jaře se raději odmlčela. Přidalo se k tomu taky to, že jsme státní karanténu trávili střídavě u našich rodičů. Teď mám potřebu se vyjádřit k jedné věci a vlastně ji vyvrátit. Často se okolo mě totiž objevuje názor, že jsme se ocitli v téhle situaci v ideální době, protože máme malé dítě (přesně 10 měsíců). Bože, ne, tohle není pro nikoho ideální doba. …………………………………………………………………………………………. Jsme tu doma, ve třech, skoro pořád, ne v ponorce, spíš smíření. Od mého porodu, mám už třetí lockdown, ten první bylo totiž šestinedělí. A tak až na ty krátké nadějné měsíce jsme spolu…

Quo vadis? Tedy: Kam kráčís? Jako popisek jsem si vybrala název jednu slavnou větu, která tvoří název stejně slavné knihy. Jako hlavní fotku tohoto článku tlapu našeho prcka s muffinem, takže by jako název sedělo lépe “Quo furtum?” “Kam kradeš?”:D Kam kráčím a kam kráčí naše dítě s mým kradeným proteinovým muffinem, to jsou dvě věci, které spolu úzce souvisí. Jak to bude teď s blogem? A jsem schopna dál na mateřské blogovat? Jsem s tím spokojená? Z čeho teď nejčastěji vaříme a pečeme?… Tenhle článek tedy bude o tom, kam se bude blog dál ubírat a jak to je teď. …… Zkraje, neplánuji blog v dohledné době rušit, doménu…

Pověry o cvičení a silový trénink v těhotenství   Od začátku těhotenství jsem cvičila a skončila až den před termínem porodu, po celou tu dobu jsem se setkávala s řadou různých pověr a doporučení, která se ukázala často jako přehnaná nebo hloupá. S úsměvem si vzpomínám na diskuze o tom, že když těhotná žená dá ruce nad hlavu, dostává se do potratové pozice… a  jak pak zjistíte, po tomhle světě chodí hodně žen, které se bojí během těhotenství učesat si vlasy nebo věšet prádlo, aby nepotratily (ne, to není vtip). Když to shrnu, já odložila osu až v průběhu 40. týdne těhotenství a jsem na sebe v tomhle ohledu pyšná.…

  Původně se měl první osobní článek v Novém roce týkat cvičení v těhotenství a mýtů, které ho obklopují. Nakonec tato myšlenka ustoupila do pozadí jiné, kterou bych tady chtěla vyjádřit a sepsat. Týká se mého porodu, který rozhodně nebyl snadný, ale dopadl díky trefnému odhadu jedné porodní asistentky dobře, jak pro mě, tak pro mou dceru. Všichni tři s mým mužem jsme díky bezproblémovému těhotenství počítali s tím, že porodím přirozeně, bez zbytečné medikace a zásahů. Dokonce bych věřila, že patřím mezi ty, jež by porodili i v pohodlí domova, ač jsem ze strachu nad takovou myšlenkou nikdy vážně neuvažovala. Realita – ta byla jiná – díky všem těm…

  Dneska slavíme s mým mužem půl roku dle oficiálního data, v současných týdnech se náš život určitým způsobem usadil a pokud nepřijde další prasklá stupačka, prasklá stěna nebo něčí prasklá kost, tak bude i nadále čas se rozepsat o životě mezi recepty. Vnímavý čtenáři mohli z posledního článku o Mikulově pochopit, že se s podzimem začínám stěhovat na jih zhruba jako stěhovaví ptáci (pozn. pod čarou: Klamovka je jižněji než Holešovice). Pravda je, že se ani teď s jarem neplánuji vrátit. Od prvního úklidu bytu mého muže (hrabali jsme se v suti), se naše věci tak postupně začaly stěhovat na Klamovku, a po několika eskapádách osudu a z nich…

   Ty největší změny v životě přichází vždy, když je nejméně čekáte, protože osud je nějak nalajnován a my jen netušíme kudy ty předkreslené zákruty vedou. Před třemi měsíci jsem nastoupila na jednu z těch cestiček a teď po ní kráčím a nechávám se vést. Ne sama, s bezvadným mužem, který mi koupil ten skvělý 1,6kg těžký cronutek. Vždycky jsem přemýšlela nad tím, jaké to je, když niterně víte, že to co děláte je naprosto správné a že jiná alternativa neexistuje. Láska je mocná čarodějka a způsobila nejen to, že jsem během pár týdnů svoje maximálky v deadliftu (ze kterého jsem byla ps…strachy kvůli zádům) zvýšila na dvojnásobek. Moje děti,…

  Po článku, proč je těžké být holka, co liftuje a čláku, proč je těžké být holka, co bloguje… je na řadě třetí článek, který celou skupinu kompletně uzavírá. Chci popsat věci, které si lidé okolo mě často neuvědomují, ačkoliv jsou pro můj život docela zásadní. A moje práce je pro můj život nesmírně důležitá, protože se odráží ve zbytku mého dne, ve všem co ještě po odchodu z práce dělám nebo nad čím přemýšlím. Trošku rozbít tu idylku, na kterou to může vypadat. Určitým způsobem je tu nesvoboda, ta, že si musíte držet určitý obraz o sobě, ačkoliv takový nejste. V létě si užívám, že můžu nosit, co chci,…

Po článku, proč je těžké být holka, co liftuje přichazí článek, který s tím prvním na prvním pohled nesouvisí, ale vlastně s ním souvisí strašně moc. Poskytuje druhý velký balíček z mého života, který obsahuje strašně moc dílčích aktivit, které ovlivnují můj život. A často také moje okolí, a to ať příznivě, tak negativně. Pokud máte ve svém okolí někoho, kdo vaří “nejen pro sebe”, ale také pro krmení sociálních sítí, asi uznáte, že fungovat s takovým člověkem je čas od času velice ehm… na ránu. Jídlu věnuji tradičně docela dost času a to ze dvou důvodů, protože cvičím a chci žít trochu zdravě a druhý důvod je, že mě…

  Jsem menší blondýnka, do které byste to asi netipovali, pokud se na to nazaměříte, na nalýzu toho, že nějakým způsobem asi cvičím. V běžném životě nechodím a nezatínám svaly a ani nenosím věci, které na to nějak upozorňují, i když:  “Hele, dobrá fotka, mám na ní vidět svaly na rukou!” “Ty máš vidět pořád, všimnu si toho po každý, co pohneš rukou!” Ne, teď vážně, jsem dost rozežraná, tak ty čisté svaly ani ještě nějakou dobu vidět nebudou, ale ránu mám :D. Takže jsem malá blondýna, co učí, peče, bloguje a… půl roku zvedá více či úspěšně těžké váhy. To označení powerlifterka mi pořád přijde trošku vtipné, to použiju…