Něco o Lucce

Ruoms III. – Co nemám ráda na životě ve Francii

  Ano, gastroblog je v posledních dnech hodně “kecací” blog, přijde mi v současné době zajímavější psát o věcech kolem sebe, než přidávat příspěvky o tom, jak vařím dětem párečky s těstovinami, protože to mají hrozně rády. V minulém článku jsem se zmiňovala o věcech, které mám ráda na životě ve Francii. Přišel čas to vyrovnat a napsat o tom, co naopak nemám ráda na životě zde.

1)Francouzská nelogičnost a smysl pro chaos (na obrázku raději není naše domácnost)

Občas se doopravdy ztrácím v myšlnkových pochodech Francouzů, prakticky vždy volí to nejméně logické řešení situace. Přirovnala bych to k tomu, že místo toho, abyste přešli park po chodníku, tak ho obejdete po silnici dokola. Od ručníků a plavek zabalených v batozích na horkou túru, přes cesty na kole do města pro jídlo, které končí kombinací, vrátíte se domů, pak se proto vrátíme a pak někam dovezu vás. Je to občas fakt bláznivé, když hledáte hadr na utření mokré koupelny a dozvíte se, že se tak používají věci na praní, vyndáš, utřeš a vrátíš.

2)Francouzské značení silnic a dálnice

Chcet vědět, jak daleko jste od další vesnice? Zapomeňte, stačí cedule, že je to tím směrem :D. Co se týká dálnic, tak mají minimálně značené vzdálenosti k dalším městům. Je to asi ten důvod, proč když někam jedeme, je mi hlášeno, jak dlouho to bude zhruba trvat.

3)Siesta

Siesta byla uvedená už v těch plusových bodech, teď ty negativní. Zhruba mezi druhou a čtvrtou hodinou si v nejčernější vizi nekoupíte ani víno, ani croissant, ani pozdní oběd nebo suvenýr. Restaurace a suvenýry siestu ne vždy pevně dodržují, ale pekárny a menší obchody s jídlem vesměs ano.

4)Školní besídky

Asi jsem zvyklá na dost, ale jaké blbosti dokážou vymyslet francouzští pedagogové, aby trápili rodiče, to je moc i na mě. Nejede se na kvalitu, ale na kvantitu, takže pokud nechcete zklamat dítka, budete se muset do školy dostavit i třikrát v sedmi dnech. Nic velkého nečekejte, děti budou opakovat nesmyslé slabiky podle učitele, předvádět nesecvičené africké tance nebo jen běhat po dvoře za učitelkou v obleku klauna. Tahle část života tu je doopravdy crazy.

5)Cukr a špatné stravovací návyky

Cukr je všudypřítomný a ve Francii není vnímá jako něco špatného, ale jako běžná součást dennodenní stravy. Francouzi se vyžívají v mlečných houstičkách s čokoládou, sušenkách, vaflích, palačinkách, nutele, brioškách… Jí se to několikrát denně, stále je doma něco načatého a dráždí to chuťové pohárky. Ráno děti obvykle nejedí víc nž sušenku a kakao, rodiče jednu dvě kávy a maximálně kousek croissantu. K obědu nejvíce “frčí” plněné bagety, nebo hranolky, prostě spíše rychlé jídlo. Večer se naopak Francouzi vyžívají ve večeřích s dezertem, takže ideální na večer :D… To, že Francouzi jedí málo a pomalu, to zatím vnímám jako pověry.

6)Liberální výchova dětí

Nehceš spát i když jdeš zítra do školy? No tak se můžeš jít koupat místo toho do bazénu. Chceš spát u rodičů, tak jim obsaď postel. Nechceš se koupat, no tak třeba ráno… Ano, dej si klidně magnum, i když si nesnědl nic z večeře.  K tomu přidejme hlučnost, časem si člověk zvykne, že francouzské děti ječí, i když se nic neděje.

7)Francouzské poměry cen

Káva ve formě espresa stojí okolo eura, kopeček zmrzliny dvě a půl, za tu cenu naopak koupíte v supermarketu i celou vaničku. Dvě a půl eura stojí stojí větší balení šunky a tolik i tři sta gramů masa. Ovoce je v obchodech sezónní a v zásadě francouzské, takže teď jsou například jaody strašně drahé, protože je nedovezou za nízkou cenu ze Španělska, jako do Čech. To mě štve.

8)Frankocentrismus

Co je za hranicemi Francie, to neexistuje. Dejěpis a zeměpis je na školách spojený a zaměřený na francouzské reálie. Není podstatné hlavní město Maďarska nebo současná politická situace na Blízkém východě, Francouzi si vystačí s Francií. Občas to způsobuje kuriozní situace, stále existující Československo, Hitler, který způsobil první a druhou světovou válku, Praha jako stále zasněžené město, otázky na to, jestli je v Čechách McDonald… Člověk se brzy přestane divit.

9)Francouzské pozdravy

Za dva dny mě na tvář políbilo tolik mužů jako za můj celý život a upřímně… ne vždycky po tom toužíte, věřte že spíše ne. Jsem z toho občas unavená i otrávená, dennodenní narušování osobní zóny lidmi, které nejspíš už nikdy ani nepotkáte.

10)Neupřímnost

Říká se, že Češi jsou otrávený národ a vlastně to je docela upřímná nálada. Francouzi se věčně usmívají a snaží se brát vše s úsměvem, i když je to v jádru věci úplně jinak. Vše je zastřené obalem slušnosti a vlastně nevíte na čem jste.

11)Cedulománie

Všechno zde potřebuje svoje označení a milion cedulí. Nejvtipnější jsou ty, které hlásí nebezpečí a obvykle tím bývá třeba polní cesta. Stejně tak vyznačování pěších zón a změny směru jízdy ve městech během hlavní sezóny docela pobaví.

12)Posedlost pikniky

Je třeba si alespoň třikrát týdně sníst bagetu na dece, jinak nelze přežít. Samozřejmě podstoupíte šílné přípravy a dětem sbalíte i opalovák, dva ručníky na zem, ubrousky, vodu, jogurty a další věci, které udělají z desetiminutového oběda přípravu na africkou expedici.

13)Zálivky s balzamikem

Věc, která nás pronásleduje na každém kroku je balzamiko. Poprvé v salátu super, podruhé, hmm zase balazamiko, ve třetím jídle na něj začínáte mít alergii. V téhle lokalitě se drží názoru, že lze narvat úplně všude.

14)Peřiny bez knoflíků

Povlečení nemá nikdy, nikdy, ale opravdu nikdy knoflíky ani tkaničky. Polštářy i peřiny se během noci rozebírají jedna sláva. Občas se probudím mezi kusy vaty z peřin, taky kvalita :D. A o tom, jak často povlíkám peřiny dětem radši nebudeme mluvit…e

 

Doufám, že jste se aspoň trochu pobavili, příště již snad už konečně recept ;). Au revoir.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *