Něco o Lucce

Jak teď žiju, a proč to není úplně simple

Hrozně dlouho jsem nepsala o tom, jak teď funguji, vlastně jsem se o tom nezmiňovala od návratu z té šílené Francie – hashtag aupairshit… Těch témat je přitom celkem docela dost, život plyne v šíleném tempu a je dobré se nad tím chvilku zamyslet. Takže pokud vás zajímá, jak to vedu, tady je report. A je psaný z Holešovic, protože je to nejlepší z míst, kde chcete v Praze žít.

  1. Úča na poloviční úvazek

Ale vlastně je z toho vždycky celý úvazek, protože děti nejsou mazlíčci, které zavřete do klece a bude klid, ani když jste rodič, ani když jste učitel. Jsem v tomhle ohledu, asi docela pokrokový člověk. Docela ráda mám řešení aktuálních věcí se svými žáky na instagramu, emaily jsou out, ve škole je neseženete – tohle je prostě nejrychlejší a nejefektivnější cesta. Zároveň chápu, že někdo ze starší generace si bude klepat na čelo. Je zábavné, že mám někdy pocit, že mám ke svým žákům blíž než ke svým kolegům… vychází to ze dvou důvodů, první je čas, s dětmi ho trávím více a druhý je ten, že žiju pořád spíš ten studentský život a je snadnější být blíže někomu, kdo má o deset let méně, než k někomu, kdo má tři děti a o dvacet let více. Ve škole jsem spokojená a vůbec v práci, někdy je to dost náročné, ale zároveň strašně naplňující. Teď nemyslím to, že někoho naučíte datum bitvy u Kresčaku, ale spíš, že ho určitým (a snad kladným způsobem) ovlivníte.

 

 

 

 

2. Pořád studentka

Jedeme do finále, je to jízda, klobouky lítají. Podařilo se mi dodělat spoustu restů, ale nějaké zkoušky, troje státnice a dopsaní diplomky čeká. Zcela překvapivě (ironie) se věnuji didaktice. Moc se těším, až nebudu k Peďáku uvázaná, dost mě to dusí a nejvíc docházka na zbytečných přednáškách. Je to obvykle neefektivně využitý čas, pardon. Snažím se jet v tempu, ale někdy cítím frustraci.

 

 

 

3.Foodbloger a sjížděč instagramu

Hah, tak instagram mě chytil, zejména v otázce gastra a fitness. Inspirace, spousta inspirace a pozitivních obrázků, kdo by tam taky dával něco hnusného :D, by nebyly lajky :D… Těší mě si dělat hezký instagram, stejně jako mě bavilo přebourat celý blog na tu čistější variantu, někdy je prostě trošku nutné bořit mosty. Ta poslední aktuální vizualizace se mi líbí a chtěla bych ji zachovat na dlouhou dobu. Stejně tak bych chtěla udržet rytmus blogu na minimálně 100 příspěvcích za rok, je to minimum, doufám, že přes léto napálím více. Mám v záloze strašně moc receptů a věcí, o kterých chci psát, jen není ten čas… Jinak, jak asi chápete, pořád nejvíce píšu o pečení a je to dost fitnesácké, ale přidávám i normální recepty a těch bude časem více, stejně jako receptů na hlavní jídla. Poté se chci táke více rozepisovat o věcech z mého života, ať už to jsou další oblíbené podniky, místa nebo něco, co mě zrovna dost naplňuje.

 

4. Fitnessgirl

To slovo se mi vlastně fakt nelíbí, ale asi si to budu muset přiznat. Chodím od poloviny ledna cvičit pětkrát až šestkrát týdně, někdy je něco z toho v domácích podmínkách, ale to je spíše z nouze. Jsem odchovanec Bitevního pole na Holešovicích a není to přímmo posilovna, spíš gym… takže co dělám? Chodím na kruháky, kde se cvičí s menší zátěží intervalově ve stylu HITu, liftuju těžší váhy, do toho troška gymnastiky… Zábava, začínám zvládat to co mi řekli tělocvikáři na gymplu, že nikdy nedám… 😀 Koukali byste! A jsem z toho fakt spoko, jediné místo, kde si od všeho odpočinu a potkám prima lidi. Benefity na figuře jsou postupné a dneska mi došlo, že jsem poprvé v životě s postavou (skoro) spokojená. To, že je moje tělo funkční, je neskonale skvělý pocit, síla roste každým dnem.

 

5. Kavárenský a parkový povaleč + courač po foodakcích a farmářských trzích

Tak tady vidím největší úskalí a slabé místo, tyhle dvě věci pořád miluji, ale dost dobře je nestíhám. Upřednostním obvykle v půlhodince dokoupit rychle potraviny, případně šatstvo. Nechávám si to na léto. Mezi top místa pořád patří Vyšehrad, Stromovka, Letná a naše zahrada na Holešovicích. Z kaváren a restaurací Jiná krajina, kavárna Mlýnská, Vnitroblock, Angelato a příbramská zmrzlina La Favorita (výjimka, jsem Pražák). Farmářské trhy a foodpinkniky jsou srdcovka (v bříšku jako v pokojíčku), když nestíhám alespoň nakupuji u farmářů na Holešovicích, (Holešovice jsou totiž láska).

 

Takže, když to shrneme, všechno je v běhu a nic nevzdávám. Buď mě životní tempo, ve kterém permanentně nestíhám, dvakrát denně dobíhám městskou dopravu, jím při přednáškách nebo minutu po zvonění, buď mě zničí… nebo posílí! Neumím žít v nudě a moc mi nejde ani odpočívat, z toho jsem měla i tři týdny horečky 😀 Ono to má ale něco do sebe, ten nepředstavitelný pocit, že jednou budu mít fakt volno a třeba tři dny v kuse :D…

 

Mějtě se růžově, když je ten první Máj… 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *