Takhle… myslela jsem, že do této tématiky nikdy nezabřednu a na jaře se raději odmlčela. Přidalo se k tomu taky to, že jsme státní karanténu trávili střídavě u našich rodičů. Teď mám potřebu se vyjádřit k jedné věci a vlastně ji vyvrátit. Často se okolo mě totiž objevuje názor, že jsme se ocitli v téhle situaci v ideální době, protože máme malé dítě (přesně 10 měsíců). Bože, ne, tohle není pro nikoho ideální doba.
………………………………………………………………………………………….
Jsme tu doma, ve třech, skoro pořád, ne v ponorce, spíš smíření. Od mého porodu, mám už třetí lockdown, ten první bylo totiž šestinedělí. A tak až na ty krátké nadějné měsíce jsme spolu doma. Samozřejmě mělo a má to určité benefity, ale proč nutně hledat něco strašně dobrého na téhle velmi politováníhodné situaci. Řekli byste někomu potom, co mu shoří dům, že je to skvělé, že nebude muset v neděli uklízet?
Nám rodičům, toho shořelo celkem dost. Není nic horšího než být 24/7 zavřeni se svými potomky pod jednou střechou. V době, která připomíná pád antické civilizace do středověku. Většinu dne trávíme frázemi: neshazuj to, jez a neplivej to, nejez to, udělej papa a fuj, tady někdo zase smrdí. Jako všichni rodiče se točíme v takovém primitivním kolečku, které každé ráno začíná, aby večer skončilo a ráno začalo nanovo.
Všechno naše rodičovské vysvobození je v hájí – hlídání, večeře, wellness, vycházky bez dětí, útěky od dětí, kadeřnice a podobné – teď už přežitky. A i kdybychom tedy to hlídání sehnali, můžeme se jít maximálně projít parkem v inverzi nebo pro nákup do fronty na Lidl. Do obchodu, kam bychom normálně neměly jít nakoupit v páru a s dítětem (není nad to tahat dítě i nákup, nebo dělat, že ten pán dva metry ode mě, doopravdy určitě není můj manžel). A tak po večerech vzpomínáme na časy, kdy bylo normální si zaskočit na vlasy a nechat dítě s tím druhým nebo ho na chvíli předat k hlídání k prarodičů, mezitím si zařídit věci nebo strávit společně příjemný čas. Hodně vzpomínáme na to, jaké to bylo, když jsme měli poměrně nabitý program a dítě nám nedávalo každých pět minut najevo, že je s námi doma velká nuda.
Vzpomínáme.
A říkáme si, že zavřít se doma s malým dítětem není výhra v loterii, je to spíš jako zavřít se do strašidelného domu a každý den tenhle rituál opakovat.
