• Něco o Lucce

    Jeden rok v životě učitelky

      Poslední z osobních článků vyšel zhruba před šesti týdny, kdy mě čekalo strašně “hardcore” období. Zájezd do Polska s našimi milovanými puberťáky (a to není ironie!), poslední zkoušky na vysoké, první dvě státnice, dopisování diplomky, plus konec školního roku v práci na základce a ano, byla to jízda. Tohle je první den a první víkend, kdy se můžu konečně trochu nadechnout a nestresovat s tím, co všechno mám v tuto chvíli dělat. A tenhle článek bych chtěla věnovat i svému prvnímu roku na základce. Omlouvám se za nezveřejnění sakra dobrých fotek, ale GDPR, že jo. Když musíš, tak musíš a tedy začínám fotkami z filmu, o kterém jsem si…

  • Něco o Lucce

    Jak teď žiju, a proč to není úplně simple

    Hrozně dlouho jsem nepsala o tom, jak teď funguji, vlastně jsem se o tom nezmiňovala od návratu z té šílené Francie – hashtag aupairshit… Těch témat je přitom celkem docela dost, život plyne v šíleném tempu a je dobré se nad tím chvilku zamyslet. Takže pokud vás zajímá, jak to vedu, tady je report. A je psaný z Holešovic, protože je to nejlepší z míst, kde chcete v Praze žít. Úča na poloviční úvazek Ale vlastně je z toho vždycky celý úvazek, protože děti nejsou mazlíčci, které zavřete do klece a bude klid, ani když jste rodič, ani když jste učitel. Jsem v tomhle ohledu, asi docela pokrokový člověk. Docela…

  • Něco o Lucce

    Půl roku zpátky

      Zítra to bude půl roku od doby, kdy jsem v euforii slyšela češtinu v Lyonu. Byl to pár v žlutém autobuse od Student Agency, seděli za mnou v autobuse a celou cestu do Čech se hádali, bylo to skvělé, užívala jsem si tu intonaci, výslovnost, hodně složité popsat… Patriot se vracel domů, plný očekávání i strachu, co bude teď. Takže, co se změnilo nebo nezměnilo po návratu z Ardèche?   1. První věc mě napadá díky obrázku, který jsem vložila na počátek článku (je to cyklostezka v Pradons směrem pryč z vesnice) je běh. Tady jsem totiž běhala o polední siestě, bylo to bláznivé. Byl to často jediný volný…

  • Něco o Lucce,  Předkrmy a hlavní jídla,  RECEPTY

    Jak jsme pekli Svatomartinskou husu – recept na nejlepší husu

      Trošku opožděně, ale přesto 😀 i my letos slavili svatého Martina a jak jinak, než dobrým jídlem. Nechala jsem se vyhecovat k pečení husy a rozhodnutí rozhodně nelituji. S takovou kachnou to nelze ani srovnávat, ať chutově, tak gramáží – náš mrňousek měl při nákupu 4,8 kg. Když do tašky přihodíte ještě dvě sklenice zelí, tak už se nadřete. Jelikož mám ráda legraci, vydala jsem se s husou ještě vyřešit nějaké záležitosti na fakultu a do knihovny. No po hodině mě ta ruka docela bolela :D. Ale oběti na oltář gastronomie je třeba nosit dennodenně. Péct husu, ale fuška není, jen si musíte připravit dostatek času. Omlouvám se za…

  • Gastrotoulky,  Něco o Lucce

    Dvorky 2017, pohled do zákulisí

      Dvorky 2017 jsou za námi a po posledních dvou týdnech můžu hrdě konstatovat, že počet úmrtí mezi organizátory je překvapivě stále na nule. Někteří z nás pocítili konečně ozdravný účinek osmi hodin spánku nebo alespoň toho, jak se žije ten “normální” život, kdy nevoláte o velké přestávce do pivovaru kvůli faktuře, nebo večer nepočítáte zálohy. Najednou si obrovsky oddechnete, ale zároveň stále zbyvá dostatek místa na sentiment, že už je to zase za námi a že to uteklo rychle. Z toho, že konší šest emailových a facebookových konverzací máte tik v oku a už přemýšlíte, co by příště mělo být jinak a lépe. I tohle jsou Dvorky – Dvorky,…

  • Něco o Lucce

    Rok blogu a 100 příspěvků, a co teď?

      Dneska mám takové menší výročí, díky kterému si uvědomuji, jak čas letí. Během loňského léta jsem oživila letitou myšlenku, že bych chtěla založit svůj vlastní foodblog. Nakonec, zejména díky snaze a podpoře lidí v mém okolí, vznikla tato stránka, což považuji doposud za neskutečné. Během roku se s ní stalo ledacos, na týden se i prakticky rozpadla a zas jsem volala o pomoc lidi, kteří mi pomohli. Takže když to shrneme, to že mám teď kam psát, nestojí jen na mém úsilí. A samozřejmě ještě důležitější je to, že mám pro koho psát… Když jsem minulou neděli našla ve statistikách informaci, že blog měl během dne 2000 čtení, přišlo…

  • Něco o Lucce

    Ruoms V. – Proč čtyřicet tři dnů ve Francii stačilo

      Abych nejdřív uvedla na pravou míru ten titulek, čtyřicet dnů znamená pouze tenhle “výlet”, když připočtu, že jsem byla ve Francii i s fakultou hází to jiná čísla. Ta čísla znamenají, že jsem od května strávila víc času ve Francii než v rodné zemi. Byl to čas pouze na zkuškové, na přípravu Pikniku PedF a na balení, (i když ano, probíhaly i velmi milé věci). A to číslo mě vlastně v tuhle chvíli docela vyděsilo, ale o tomhle tenhle článek, který rozepisuji ještě ve Francii, nebude. Chci mluvit otevřeně o úskalích i pozitivech posledních měsíců a toho, když se stanete na nějaký čas au-pair ve Francii.   Jako optimista,…

  • Něco o Lucce

    Ruoms IV. – kouzlo Ardèche

    Ardèche jsem před svým příjezdem vlastně vůbec neznala. Rozklikla jsem tenkrát v květnu francouzskou wikipedii a přečetla si “něco” o vnitrozemském regionu sousedícím s Provencí, kde je hodně hor a jedlé kaštany. To samé udělala moje kamarádka au-pair Pavla, obě jsme neměly  “moc” tušení, protože v Čechách tenhle region moc známý není. A tak tady právě sepisuji článek, o tom, jaký Ardèche pro nás je. Snad někoho nadchne a cestou k moři si udělá jednu zastávku.   Ardèche je francouzský region, který leží severně od Provence. Prakticky celá oblast je obří Národní park, ano žijeme v Národním parku :D. Vyznačuje se spoustou hor a skal a řekou, která se klikatí…

  • Něco o Lucce

    Ruoms III. – Co nemám ráda na životě ve Francii

      Ano, gastroblog je v posledních dnech hodně “kecací” blog, přijde mi v současné době zajímavější psát o věcech kolem sebe, než přidávat příspěvky o tom, jak vařím dětem párečky s těstovinami, protože to mají hrozně rády. V minulém článku jsem se zmiňovala o věcech, které mám ráda na životě ve Francii. Přišel čas to vyrovnat a napsat o tom, co naopak nemám ráda na životě zde. 1)Francouzská nelogičnost a smysl pro chaos (na obrázku raději není naše domácnost) Občas se doopravdy ztrácím v myšlnkových pochodech Francouzů, prakticky vždy volí to nejméně logické řešení situace. Přirovnala bych to k tomu, že místo toho, abyste přešli park po chodníku, tak ho…

  • Něco o Lucce

    Ruoms II. – Co je dobrého na životě ve Francii

      Po rekapitulaci mojí cesty na francouzský venkov, jsem se rozhodla pro druhý článek. Píšu ho za jekotu dětí, vraždí se zrovna navzájem ve vaně. Naštěstí jsou ode mě zhruba patnáct metrů, což tlumí ten řev :D. Pokud nemáte fakt rádi děti, nedělejte au-pair… 😀 1)Francouzské vlaky a doprava Vezmeme to po pořádku:D, takže jako první plus vidím francouzské vlaky a dopravu celkově. Vlaky jezdí téměř na čas, jsou frekventované a je v nich obvykle dost místa. Nádraží bývají poměrně slušně značená a zakrytá proti dešti. Francouzští řidiči obvykle dost akceptují předpisy, protože policie je všudypřítomná. Ještě se mi nestalo, že by byli řidiči bezohlední v místech, kde cyklostezky kříží…