Trošku opožděně, ale přesto 😀 i my letos slavili svatého Martina a jak jinak, než dobrým jídlem. Nechala jsem se vyhecovat k pečení husy a rozhodnutí rozhodně nelituji. S takovou kachnou to nelze ani srovnávat, ať chutově, tak gramáží – náš mrňousek měl při nákupu 4,8 kg. Když do tašky přihodíte ještě dvě sklenice zelí, tak už se nadřete. Jelikož mám ráda legraci, vydala jsem se s husou ještě vyřešit nějaké záležitosti na fakultu a do knihovny. No po hodině mě ta ruka docela bolela :D. Ale oběti na oltář gastronomie je třeba nosit dennodenně. Péct husu, ale fuška není, jen si musíte připravit dostatek času. Omlouvám se za fotky, ty hladové osoby mi nedovolily příliš fotit 😀
Upřímně doufám, že z toho hecu nebudeme shánět i krocana, protože tu jsou jisté nápady slavit Díkuvzdání. Já trvám na tom, že ta sranda s ptáky pro letošní rok úplně stačila… Jak to celé vzniklo? Dlužila jsem něco svému kamarádovi a slíbila, že něco uvařím, a ano blížil se svatý Martin a padl nápad péct husu. Petr mi tvrdil, že husu neseženu, že na Nově tvrdí, že husy nebudou, že je nedostatek. A to mě vyhecovalo, začala jsem tvrdit, že husu seženu, že to mě nezná. A tak jsem 9. upalovala na akci do Lidlu, hned poté, co jsem skončila poslední hodinu na ZŠ. Stav kritický nebyl, na Budějovické bylo ještě pět hus. Sehnala jsem chlazenou a o to mi i šlo. Hrdinně jsem psala po messenegeru, že jsem “toho ptáka” sehnala. A radost se začala šířit, Petr mi psal, že je natěšenej jako na Ježíška a já začala načítat recepty. Nakonec jsem se inspirovala zhruba dvěma a udělala to trošku po svém. Výsledek mě nakonec nadchnul a postupně donutil umírat v náporu slin všechny naše sousedy na patře a pak vylákal z nor i moje spolubydlící. Petr dostal naložný můj pěkný chlebíčkový tác půlkou husy, půl kilem knedlíků a zelím. Tuto porci jedl za hecování v naší chodbě, kam jsme přenesli stůl (někdo má pártyobývák, někdo pártychodbu). Nutno říci, že porci proložil čtyřmi svatomartinskými rohlíky (ne nebyly to rohlíčky, ty mě nebavilo motat). A přežil to, nejen tu husu, ale i pět ženských, které si rozdělily tu druhou polovinu (nejsme marné a dietářky) :D. A teď ten recept.
Svatomartinská husa
- chlazená husa (naše 4,7kg)
- kmín
- sůl
- 5 jablek
- kousek skořice
- badyán
- několik hřebíčků
Prímové je, že počet ingrediencí přímo na kachnu je velmi nízký. Někdy sepíšu i recept na bramborové knedlíky z teplých brambor, ale to je musím taky jednou nafotit, než mi je někdo sní.
Husu den před pečením omyjeme a odstraníme droby (to je taková ta prdelka/ocásek) a také tukové převisy na bocích (husa ztratí nepříjemný pach a nemusí se nakládat do mléka). Vyjmeme játra, pokud je má v sáčku v sobě (vyhodila sem je, vražděte mě – paštiku tu nikdo nejí a nevypadala úplně krásně). Výhodou husy z Lidlu bylo, že byla doopravdy dobře vyčištěná a vyvržená, lépe než bývají kuřata. Poté husu osolíme dvěma lžícema soli a nakmínujeme. Necháme ležet a marinovat v pekáčku v lednici do druhého dne.
Druhý den předehřejeme troubu na 180 stupňů a husu znovu omyjeme. Poté ji znovu nakmínujeme a nasolíme. Kuži lehce propícháme vidličkou. Z jablek vykrájíme jadřince a rozkrojíme je na čtvrtky. Do třech jablek napícháme hřebíčky, skořici a jeden badyán a vložíme do husy. Překřížíme nohy a svážeme je – změnší se otvor, ze kterého budou jablka vypadávat a bude se nám s ní lépe manipulovat. Zbytek jablek dáme na dno pekáče a zalijeme 2 cm vody. Na vrstvu jeblake položíme husu prsíčky dolů. Zakryjeme pekáčem nebo alobalem a pečeme 2 hodiny. Poté opatrně husu otočíme a znovu zakryjeme alobalem. Pekáč nahneme nad dřez a slijeme tuk. Pokud tuk vyteká rychle a kachna plave, sléváme už během prvních dvou hodin pečení. Po čtyřech hodinách pečení husu odkryjeme a zhruba hodinu dopékáme za občasného přelévání výpekem. Pokud hodně plave, opět slijeme tuk. Ochutnáme šťávu, jestli je slaná, případně husu přisolíme. Po úspěšném pečení musí mít pěkně zlatohnědou barvu. Husu pečeme v celkovém čase dle gramáže masa, zhruba odpovídá, že každé kilo masa se peče hodinu. Takže tříkilová husa by se pekla “pouze” tři hodiny. Tuk, který sléváte si můžete nechávat v kastrolu na další vaření nebo si ho brutálně mazat ztuhlý z lednice na chleba.
P.S. Husu jsme měli s bramborovým knedlíkem a červeným zelím, dušeném na trošce vína.
