Něco o Lucce

“Život je příliš krátký na ošklivé jídlo”

Nápad na tenhle článek vzniknul přímo při večeři… byla pečená kuřecí prsa v šípkové marinádě s chilli, hořčicí, chlebík a nějaká ta zelenina a bylo to fajnové. Včera jsem z kostí, které zbyly před očištěním prsou vařila vývar. Prostě mi to bylo líto vyhodit, tak jsem tam krouhla vyvařit cibuli, mrkev, bylinkový bujon, nějakou tu těstovinu a bylo to boží. Miluju jídlo a je fuk, jestli je to kuřecí s nula procenty tuku v šípcích, toust z kavárny, arašídové máslo s kešu oříšky nebo buchty s povidly. Ráda zkouším nové věci, nové podniky, nové potraviny nebo vařit zaběhlá jídla jinak. Jsem úchyl a fetišista přes jídlo. IMG_0015

Když jsem byla na prvním stupni základky, všecka děcka vyhazovala svačiny, ale já nikdy. Jediná věc, která mě dokázala opravdu naštvat, bylo, když mi někdo kradl tyčinky z “kiri křup” (tyčinky s taveňákem, základ dětství). Mamce jsem diktovala, co chci do obložené bagetyk svačině a požadovala hlavně tu, co největší. Milovala “ruské vejce”, chlebíčky, smažák, salám lyon a omelety s kečupem na chleba. Moje snídaně byly zásadně sladké, rabovala jsem spíše lineckých polomáčených rohlíčků, croissantů v igelitu, perníků a sušenek. Po obědě šátrala ve skříni kinder čokolády, karamelky a sušenky. Bohužel… ať to popírám, či ne, většina těhle chutí a návyků by mi nejradši zůstala (nebo zůstala) dodnes.

Je pravdou, že se mi k jedení přidalo i vaření a kavárenské povalečství, ačkoliv jsem začala nad jídlem časem přemýšlet. Přibyla zelenina, ovoce, občas maso… ale pořád je nejlepším jídlem čerstvý croissant s meruňkovou marmeládou, zajedený pizzou a navrch dvě dvojky vína. Nicméně NEpohrdnu ani nočnímu KFC, bageterií Boulevard a pražskými trdelníky s nutelou. Tyto krásné návyky lze jen omezit, nikoliv se jich vyvarovat :DD… Dále bych, co se týká občerstvení v Praze, vyzdvihla návštěvy Angelata a Jiné krajiny, v Příbrami samozřejme Gelaterii a Long Street Burger. Jídlo je tedy vděčný koníček a přináší mi stejné hormony štěstí jako sport –  stačí se jen zakousnout a na tváři se mi rozlije božský pocit štěstí. Je třeba také dodat, že čokoláda a zmrzlina a ledacos jiného nejlépe chutnají přímo v posteli.

Vlastní kapitolou je vaření, boží pečené brambory nebo zmíněná prsa v šípcích a hořčice, domácí kyselé okurky, švestkový koláč se skořicovou drobekou, houskové knedlíky s máslovou houstičkou, moje boloňská, focaccia s masem po řecku, sacher, grilování… Je to taková óda na jídlo, máte stejné suroviny a i pouze zpřeházené pořadí těchto surovin může změnit výsledek. Nebo obyčejná decka bílého vína ve francouzské cibulaččce, špetka opravdové vanilky v krému nebo máslo v domácích houskách. Všechno je to, o tom, co si zvolíte – pro mě je největším koníčkem ve volných chvílích právě jídlo a vaření. Ten obrovský pocit euforie, když zvládnete věci na takovém levlu, že pečete kynuté koláče, vánoční štoly a kremrole i pro svoje babičky. Ještě víc nevyčíslitelný je ale ten pocit, že někomu chutná moje jídlo. Často o víkendu peču nebo vařím věci, na které zrovna ani nemám chuť a kolikrát jen kousíček ochutnám nebo vůbec, ale prostě pro ostatní. Jídlo má rozdávat radost a rozvonět dům.

Mám moc ráda Prahu tím, jak je variabilní, nejen jídlem na ulici, ale i kavárnami v centru. V mém srdci zůstává díky mé kamarádce Mlýnská na Kampě a Vnitroblock, který asi není třeba nějak popisovat, nejlepší je, že je dvě minuty od mého prahu obydlí. Je faktem, že převážně konzumuji venku kávu a víno. Káva, je roky moje srdcová záležitost a vždy povede nad čajem víno je víno. Pokud by nebylo víno, byla bych abstinent. Nepiju obvykle kvůli efektu, ale kvůli tomu, že jako jídlo mám ráda i Irsai, Cabernet, Pálavu, Tramín Červený, modrý Portugal a v mém srdci je i Rulandské a Sauvignon. Je to pestrá paleta chutí, která je třeba doplnit olivami a sýrem, čerstvou bagetkou, nejsem já požtkář(ka)? 😀  Víno se mi dostalo pod kůži v prváku na vysoké, kdy jsem často přebývala na bytě, kde v tu chvíli žily dvě až tři Moravačky. Patří k mým srdcovým záležitostem odpradávna stejně jako Vyšehrad nebo Vánoční trhy.

Také často prolézám nabídky a facebookové stránky pražských podniků, kam chci vyrazit. Je to stejný (zlo)zvyk, jako hledat si v katalogu Ikey konkrétní věci už před její návštěvou. Prostě mám ve zvyku být připravená. A připravená zejména na návštěvy, protože strašně ráda připravuji jídlo právě pro své hosty. Nejlepší jsou zobací večery a noci při sklence vína, a je jedno s kým konkrétně, pokud jste s tím člověkem zrovna rádi.

Jídlo je můj druhý život a psaní o jídle je můj sen. Jak jsem řekla již před mnoha a mnoha měsíci: ŽIVOT JE PŘÍLIŠ KRÁTNÝ NA OŠKLIVÉ JÍDLO.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *