Něco o Lucce

O cronutech a o tom, jak je vše naruby <3

   Ty největší změny v životě přichází vždy, když je nejméně čekáte, protože osud je nějak nalajnován a my jen netušíme kudy ty předkreslené zákruty vedou. Před třemi měsíci jsem nastoupila na jednu z těch cestiček a teď po ní kráčím a nechávám se vést. Ne sama, s bezvadným mužem, který mi koupil ten skvělý 1,6kg těžký cronutek.

Vždycky jsem přemýšlela nad tím, jaké to je, když niterně víte, že to co děláte je naprosto správné a že jiná alternativa neexistuje. Láska je mocná čarodějka a způsobila nejen to, že jsem během pár týdnů svoje maximálky v deadliftu (ze kterého jsem byla ps…strachy kvůli zádům) zvýšila na dvojnásobek.

Moje děti, které učím, před pár dny hlásily: “Paní učitelko, ten Jakub King, to je frajer!” Tenkrát jsem se usmála a odvětila: “Jo, to je, to teda je.” Je to totiž jeden z nejlepších lidí, které jsem v životě potkala a moje osudová životní láska. Uvědomuji si, že díky nemu bořím limity a pálím za sebou mosty. Ty, které mě svazují, ne ty v pozitivním slova smyslu.

Nikdy mi nepřišlo přirozenější s někým trávit čas, i každý den v týdnu a mluvit o těch největších kostlivcích, která mám ve skříni a v sobě. A tak se rozběhla spirála šíleností, díky které mám dvě bydliště v různých částěch Prahy, žiju po taškach, někdy umírám únavou a mám pocit, že nestíhám, ale všechno to cítím jako nějaký hlubší smysl, který mě hřeje. Budujeme, cvičíme, stavíme, vaříme, nakupujeme, homeofficujeme a jíme.  Společně se smějeme, dojímáme, podporujeme, brečíme a moc se milujeme. A není nic logičtějšího, než přesně tato kombinace.

Díky tomu šlo částečně stranou psaní na blog, protože moje priority jsou v tuhle dobu jinde – postavená sedačka ze 30 dílů je nejhodnotnějším počinem tohoto listopadu, ať už se stane cokoliv. Návštěvy Ikey dostaly tento podzim také nový rozměr, přenášeli jsme si stolky vystavené v Ikee k sedačkám a rabovali ty svíčky, co má celá republika.

Další věc, co mi kromě práce bere (v dobrém) dost času je stále cvičení. Je pro nás oba celkem dost důležité a díky němu jsme dnes spolu. A hlavně díky společným hodnotám, které máme… A samozřejmě stále pracuji jako “týčr”, mám nadúvazek a učím i mimo moji mateřeskou základnu na Písnické. Lehká cvokárna, pokud chci ještě občas navštívit rodiče,  napasovat kamarádky, mít co nosit, mít to i vyprané nebo mít uvařeno :D. S tím souvisí i blog, počítám s tím, že budu po největších budovatelských akcích zas víc psát. Trošku začíám být otevřená jiným potravinám, takže budou recepty určitě kreativnější. Strašně jsem si v poslední době oblíbila různé variace kari, čokoládových dezertů, spoustě chilli, skořice a oříškových másel. Naučila jsem se jíst spoustu potravin, které jsem dříve nějak podvědomě odmítala. Těším se na další sachry, ztracená vejce, čokoládové pěny, karíčka a domácí burgery. Mám strašnou výhodu, že mám vděčného strávníka a že údajně láska prochází žaludkem, ostatně koláč odě mě jedl dřív než došlo na první rande. A můžu si dovolit péct fakticky hodně, protože Kuba toho sní dost a chuťové preference máme hodně podobné.

A tak nám přejte, ať spokojeně vaříme s láskou ještě moře let a omluvte mou nízkou aktivitu na sociálncíh sítích, které mám ráda, ale reálný život je reálný život <3

P.S. Cronut je z Oh deer bakery, je to smažené croissantové těsto, které je megaplněné. A je to šílené… Od narozenin se mi o nich zdá a to na podobé věci neujíždím… 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *