• Něco o Lucce

    Ruoms I. – Dlouhá cesta

      Chtěla bych navázat na svůj slib, že se trošku zmíním o cestě, která mě potkala ze středy na čtvrtek. Upřímně, čekala jsem to horší a o hodně, vlastně se až tolik věcí nepokazilo. Až na to, že mám zážitek, jaké to je přejíždět Alpy ze Švýcarska do Francie v bouřce, přívalovém dešti a kroupách :D. Celkově je vidět z některých fotek, jak se počasí strašně měnilo. Fotky z cesty pochází převážně ze žlutého autobusu, ale na ukázku to asi celkem stačí. Nakonec jsem na sebe hrdá, zdravá, celá, komplet a píšu to z pelechu, poté, co jseme se dneska hodně poflakovala :D. Středa ráno začala dobalováním, chtěla bych se…

  • Něco o Lucce

    A sakra, za týden odjíždím do Ardèche

      Bylo to daleko a najednou je to nějak blízko… Ve skříni se mi kupí tašky s botami, kosmetikou nebo dárky. Jen to sviští… mezi zbylými zkouškami, doběhem jazykových kurzů, dalšími šílenostmi. A zmatek v hlavě, jestli má vůbec někdo radost, že odjíždím, no, kdo ví… A zcela upřímně, je někdy vhodný čas na to sbalit si kufry a odjet na dva měsíce pryč? Ačkoliv, na blbé načasování jsem opravdu expert a bude se mi odjíždět s extrémně težkou hlavou. Pokud odcházíte dobrovolně ze stavu, kdy jste opravdu spokojení a šťastní, nechce se vám z toho vlaku vystoupit. Takže podnikám osobní hrdinství nebo citovou sebevraždu, záleží jen na tom, co…

  • Něco o Lucce

    12 let s poruchami příjmu, nauč se znovu jíst normálně

      Některá témata jsou poněkud palčivá a jejich vytahování vždycky přináší emoce. V minulosti jsem dost přemýšlela o tom, jak často schováváme svoje trable před ostatními, abychom se necítili jako slabá lovná kořist. Přináší to takový vedlejší efekt mezilidského sebeklamu, že lidé, jejichž životní cesty považujete za nejsnažší, bývají obyčejně ty nejtrnitější. Každý z nás má, aspoň drobnou fobii, Achillovu patu nebo kostlivce ve skříni, lišíme se jen v tom, jak moc dokážeme tyhle věci schovat. ……………. Někdy je třeba začít od konce. Tím koncem je to, že žijete život, který vás dělá šťastnými a má smysl. Je to něco, bez čeho se nikdy neodrazíte z problému. I když přijdou…

  • Něco o Lucce

    “Život je příliš krátký na ošklivé jídlo”

    Nápad na tenhle článek vzniknul přímo při večeři… byla pečená kuřecí prsa v šípkové marinádě s chilli, hořčicí, chlebík a nějaká ta zelenina a bylo to fajnové. Včera jsem z kostí, které zbyly před očištěním prsou vařila vývar. Prostě mi to bylo líto vyhodit, tak jsem tam krouhla vyvařit cibuli, mrkev, bylinkový bujon, nějakou tu těstovinu a bylo to boží. Miluju jídlo a je fuk, jestli je to kuřecí s nula procenty tuku v šípcích, toust z kavárny, arašídové máslo s kešu oříšky nebo buchty s povidly. Ráda zkouším nové věci, nové podniky, nové potraviny nebo vařit zaběhlá jídla jinak. Jsem úchyl a fetišista přes jídlo. Když jsem byla na…

  • Něco o Lucce,  Úvod

    Kdo je Lucka?

     Kdo je Lucka? To je velmi subjektivní otázka, která nabízí velmi subjektivní odpovědi a možné nikdy ne ani pravdivé. Nicméně. Lucka je malá blondýnka ještě pořád navzdory odrostům, ještě možná teoreticky drobná navzdory letním špekům, budoucí doufáme učitelka francouzštiny a dějepisu, v minulosti brigádně sekretářka, novinářka, servírka a barmanka spíš otrok a taky trochu au-pair, cukrářka a obsluha kavárny… takže vlastně asi trochu brouk Pytlík! V současné době učím brigádně fj, individuálně děti ve věku 8-15 let, je to práce u které nikdy nevíte jestli za a)probíhá efektivně za b)jestli ji přežijete. Stále studuji a snad ještě chvíli budu, měsíc jsem nadšený obyvatel Prahy, ale víkendy obvykle trávím kdesi v zapadle díře s divným názvem…